8.kolo v Bozkově 3.10.2015
Sokol Bozkov – Sokol Martinice 5:6 (2:4)
K dalšímu zápasu jsme odjeli do Bozkova. Náš soupeř nás v předešlé sezóně vždy dokázal potrápit a nejinak tomu bylo i nyní. Do zápasu jsme vstoupili v sestavě s Matějem v brance, obrana Kuba Salaba a Tonda Křivinka, záloha Martin a Kubík a v útoku Kožich. Postupně střídali Matěj Kraus, Anežka, Miky Ježek a Miky Dunka. Dá se říci, mladší přípravka. Hrálo se za velmi pěkného počasí, kdy domácí trenér postavil hřiště dost nešťastně, že jednomu brankáři svítilo sluníčko do očí. Navíc foukal dost nepříjemný vítr, takže podmínky vždy pro jedno družstvo trochu neregulérní. První poločas byl z naší strany vlažný, kluci se nemohli dostat do zápasového rytmu. Míče nám utíkaly od nohy, ne a ne si přesně přihrát. V 9.minutě vsítil Miky Ježek po teči domácího hráče konečně naší první branku. Soupeř během tří minut srovnal a začínalo se znovu. Naštěstí se již rozehřál Martin do provozní teploty a čistým hatrickem za čtyři minuty určil skóre zápasu 1:4 v náš prospěch. To již do zápasu zasáhli všichni naši hráči a vypadalo to, že si v pohodě zahrají. Jenže jsme nedokázali pokrýt střed pole a soupeř snížil do poločasu na rozdíl dvou branek.
Po taktické poločasové přípravě, kdy jsem se snažil vysvětlit hráčům co děláme špatně a jak z toho ven, jsem po čtyřech odehraných minutách druhého poločasu zjistil, že mě mimo Martina a Kuby Salaby vůbec nikdo další neposlouchal. Tři branky ze tří střel na branku za čtyři minuty. To jsme se starší přípravkou nezažili za celé mé šestileté trenérské působení u tohoto týmu! Netečnost, neochota, nezájem! Nechápu!!! Po opravdu dlouhé trenérské době jsem pocítil pocit beznaděje. Takový nezájem některých hráčů o dění na hřišti to jsem opravdu ještě nezažil. Jak mi říká manželka Věrka, klid jsou to děti, ale přeci jen, aspoň zájem projevit, zabojovat, popoběhnout, zasáhnout míč …. nic. Díky bežecké dispozici Martina Svobody, dalšího bojovníka Kuby Salaby, čarovným schopnostem Matěje Macouna v brance a naštěstí se k těmto třem hráčům začali přidávat i další hráči – Kubík, Miky Ježek, jsme se opět dostávali do šancí a v závěru zápas otočili ve svůj prospěch! Díky kluci! Mrzí mě, že po čtvrtečním tréninku v Martinicích, kdy někteří borci jsou schopní bojovat o míč se svým spoluhráčem do poslední možné chvíle, tento výkon nepředvádějí následně i na hřišti při zápase!!! Řada kluků nastupuje jak kdyby měli na nohou přivázané pětikilové závaží, bojí se soubojů, bojí se nahrát, rychleji se pohybovat. Takto se fotbal opravdu hrát nedá. Za dnešní výsledek musím poděkovat hlavně Martinovi, Kubovi Salabovi, Matějovi v brance, Kubíkovi a Mikymu Ježkovi, který pět minut před koncem zápasu z nulového úhlu vystřelil na bránu a Martin vyražený míč brankářem doklepl nádherně do brány! Chybělo opravdu málo a naše porážka byla na světě. Byla by ale úplně zbytečná. Vím, že kluci fotbal hrát umějí, jen to prodat na hřišti. Bojovat za tým, zaskočit jeden za druhého, pomoci si nahrávkou a hlavně přesně střílet! Samozřejmě nám chybí v těchto zlomových okamžicích Tonda, který sice dokázal řadu šancí neproměnit, ale vždy mužstvo uklidnil v rozhodující chvíli pěkným sólem a gólem v síti soupeře. Dokázali si s kluky přesně nahrát a zápas měl úplně jiné parametry. Nyní se snaží vše uhrát Martin sám. Kubík Vancl jej podpoří jen ve fázi, kdy se mu chce, to je prostě špatně! Tak buď dělám sport který mě baví naplno, nebo se raději budu věnovat něčemu jinému. To platí pro všechny naše kluky. Byl bych rád, aby si uvědomili, že hrají kolektivní hru, která se opírá o výkony všech šesti hráčů na hřišti a dalších na střídačce. Pokud to ale polovina z nich nepochopí, nemůže ten tým dobře hrát a pracovat. Do konce podzimní části soutěže nám zbývají odehrát tři kola. Ve středu jedeme do Mírové předehrát sobotní zápas, následně nás čeká zápas ve Studenci a s Horní Brannou. Pojďme všichni zabojovat a ukázat sami sobě, že fotbal hrát umíme!
Naše branky: 5 Martin Svoboda, 1 Mikuláš Ježek
Zápas výborně odřídil Martin Kraus z Jilemnice, díky em